Jak hraje pokémony pandaolinka

Jsem věkově 40+, VŠ, trojnásobná matka, level skoro 39 a toto není začátek seznamovacího inzerátu, ale tak trochu pro představu, kdo píše tenhle článek 😊.

Pokemony hraju od 1. 8. 2016, kdy proběhla už první vlna nadšení a já, technický antitalent, požádala syna, aby mi to taky stáhnul, abych byla v obraze, co na tom ti lidi mají. Původní pokemony vůbec neznám, neviděla jsem ani film, ani nikdy nehrála s kartičkami.

První bulbasaur přišel hned domů a doteď ho mám ve sbírce, i když má CP 12. Prostě byl první 😊 A vyrazila jsem do Prahy. Nadšení z AR modu, kdy se pokemon proháněl po kabelce paní ve vlaku či uprostřed fontány, dokumentuje pár tehdejších fotek… Ovšem praktičnost zvítězila, a tak jsem nadále většinou chytala bez něj, i když mě doteď nepřestal okouzlovat.

Hned po prvním dnu jsem hledala na internetu, co je vlastně co, neznala jsem význam předmětu z pokestopu (který jsem zvládla protočit až asi u pátého, víceméně náhodně), nevěděla jsem, který pokemon je cenný, nic.

Hra mě ale bavila, hlavně na ukrácení cest autobusem do Prahy (hodina jízdy z naší vesnice a samá zastávka) či při čekání na dopravní prostředky nebo děti na kroužcích. Také při pohybu po neznámém městě docela hezky upozorňovala na zajímavé sochy či pamětní desky, takže mi připadala i vzdělávací 😊 Cílené výpravy za pokemony jsem nepodnikala a některé dny jsem nehrála vůbec.

Když Niantic začal odměňovat za řadu 7 dnů, snažila jsem se denně aspoň dojít k nejbližšímu pokestopu – asi 300 m z domu (nezřídka pozdě večer). Nebo aspoň poslat protočit manžela, který se asi po měsíci mého hraní přidal. Ne tak aktivně, ale bylo fajn s někým sdílet radost z přírůstků. Naše dvě pubertální děti si klepou doteď na čelo a pokud někde přibrzdíme autem kvůli přidání pokémonů do gymu, jsou dost agresivní… Třetí, nejmladší dítko, bavilo nám pomáhat chytat, až si asi 5 měsíců po mně založilo vlastní účet. Nehraje moc aktivně, ale hodí se, pokud chceme u nás na vsi bojovat v nějakém vyšším raidu.

Hrajeme čestně a bez všech dalších prográmků. Teda trošku podvádím v tom, že když si jde manžel zaběhat, vyfásne i můj mobil, aby mi klubal vejce… Ale de facto i kvůli pokemonům jsem si koupila kolo a jsme-li náhodou při comunity dnech doma, objíždíme se synem těch pár pokéstopů v naší vísce.

Mým prvotním cílem bylo mít něco jako dokonalou zoologickou – od každého druhu pokémona, co šel získat. Poměrně se mi příčilo s nimi bojovat i trénovat (ve starém systému gymů), jsem takový mírumilovný tvor.

Po téhle větě se asi popadá většina místního publika za břicha smíchy, ale vůbec mě nezajímalo IV pokémona, ani hodnocení trenéra (to přibylo až později). Doteď nemám žádný program na zjištění IV, každého pokémona nechám ohodnotit trenérem a nechávám první kategorii, ale spíše pod tlakem zdejší sociální bubliny – jinak je mi to jedno. Takže když Myšákušák spílá těm tupounům, co nasadili do boje automatiku, tak ho lituju – to jsem skoro já.

Sice to tu pilně čtu a snažím se teda Aggrony a Slakinga vyměňovat, ale rozhodně neoptimalizuju a nesleduju žádné stránky s optimálními sestavami. Se svou sestavou přebarvím libovolný gym během chvilky, ale spíše si jen přidávám své pokemony do volných míst (při jízdě autobusem není čas bojovat).

Raidů se účastním jen když mi přijde do cesty jednička či dvojka a mám čas (málo). S příchodem legendárek jsem bohužel musela přestat být sólista a přidat se do chatu lovců z okolních vesnic. Chodím ale zřídka, když ulovím kousek, co mi chyběl do sbírky, jsem spokojená a nepotřebuju absolvovat 15 raidů za víkend.

Coinů mám v současné době dost, prakticky denně odněkud můj pokemon vypadne, denně přidávám tak do 1 – 3 gymů cestou do práce, při cestě do velkoměsta i do víc. Kupuju inkubátory, pokud jsou v balíčku, tak balíčky. (Spotřeba na taurose byla veliká). Do hry jsem neinvestovala žádné reálné peníze, nebyla jsem na žádném ex raidu. Chybí mi soustavně píseček na vylepšování.

Pro mě jsou pokemoni hlavně vzpomínky a kritéria pro jejich oblíbenost jsou často čistě osobní sympatie. Například mám stádo Zangoosů, protože mi připomínají kocoura z komiksu Cour a Courek. Taky mám pár namaxovaných Lanturnů, protože jsou prostě cool. No a jinak mám Squirtle od Bodamského jezera, Zangoose s nízkým CP, protože jsem ho chytla při výjimečné životní příležitosti, alola Golema z vídeňského letiště, Snorlaxe, co se pásl na louce v Kuksu, Duskully a Sableye ze Špindlerova Mlýna, kde jsme se synem byli, když je vypustili a ten večer jsme odvolili v Krajských volbách a ve tmě u Labe chytali… Mám černého Charizarda z Hradce Králové, kde jsem se ulila na chvíli z konference a šla chytat, protože byla comunity tříhodinovka. Mám shiny čikorku z Blaníku, protože když jsou comunity dny, obvykle jsme s rodinou někde na výletě.

Naopak nemám shiny dratinyho, protože jsem měla zápal plic, ale manžel mě chtěl potěšit, a tak mě na chvilku v mrazu naložil do auta a povozil po sousední vesnici, abych si chytla aspoň pár obyč na draka… Se zavedením odznaků za gymy pro mě hra nabyla v těchto vzpomínkových rozměrech. Prohlížím občas své odznáčky a vzpomínky naskakují… Jednu dobu jsem se taky zaměřila na to pozlatit své oblíbené gymy, což jsem splnila.

Protože kromě pár legendárek, které mi utekly a zatím nebyly za field úkoly, mám v současné době vše, co lze získat (během psaní vypustili 4. generaci, tak už to neplatí a nová motivace je tu), momentálně mě při hře drží možnost získat shiny pokémony (hlavně chci červeného Gyaradose!). A také systém dárečků pro přátele – připadá mi, že hlavně se snažím nyní protáčet pokestopy a posílat denně dárky, koukám, odkud kdo dárek poslal a snažím se vybírat zejména cizincům lukrativní místa s pěknými fotkami, abych naši zem hezky reprezentovala 😊

Trade mě moc nezaujalo, každý pokemon je něco jako moje dítko a dítko, i když je sebeblbější, za jiné přece nevyměníte! Získat trade pokémona, kterého jsem si nechytla, je nuda. Těch měničů útoků mám taky na rozdávání – prostě mám ty své pokemony ráda takové, jací ke mně přišli. A vlastně je i nerada posílám k profesorovi. Nějak mi při spojení „poslat k profesorovi“, odkud už se nevrátí, naskakuje Mengele… No jo, holt batoh není nekonečný, tak musí outlocit stranou.

Tento článek jsem chtěla napsat proto, že mi obecně ve společnosti vadí taková ta vyhrocenost – kdo nedělá přesně to, co schvaluju já, tak je debil/fašoun/sluníčkář/kavárna/doplňte libovolnou nálepku. Prostě těch cest, možností a názorů je více a buďme tolerantní i k blondýnám, co si piplají Gyaradose s útokem Twister, protože byl jejich první, pracně vychozený 😊

pandaolinka

Vaše články o čemkoliv ze světa pokémonů a hraní Pokémon GO můžete zasílat na clanky@pokestop.cz.

Sdílej kamarádůmShare on Facebook
Facebook

30
Komentujte

avatar
22 Komentované diskuze
8 Odpovědi na diskuzi
0 Sledující
 
Nejvíce reakcí na komentář
Nejžhavější diskuze
22 Už okomentovali
RamMissGrinchDannyNinja69czMysakusak Právě okomentovali
  Přihlásit k odběru emailem  
Upozornit na
Ram
Host
Ram

Moc pěkně napsané. Jsem taky jeden 40+, co chodím na pokemony s 6letým synkem (s přestávkami již skoro rok). Jsou v podstatě taková solo dvojice a do úkolu nám chybí kamarádi. A taky je fajn posílat dárečky 🙂 Jestli ti to tedy navadí, přidáme si na nějakou dobu do přátel 🙂

MissGrinch
Host
MissGrinch

Hezky napsané, pobavila jsem se. Většinu skoro jako bych psala já. S dovolením si taky přidám kód do přátel